Figury, figurace, figuranti a figuríny

(...) Payne totiž napsal texty, které jsou spíš básněmi v próze. Meditace, dřív dávkované do textů po částech, mají navrch. Podobenství se střídá se sny a krátkými příběhy, otázky rychle přicházejí a odcházejí, točí se hlava a všechno končí v horečnatém zmatku. Payne píše jako pastor na halucinogenech. Jako by obrazy přicházely rychleji, než je lze sdělit.