Šest hvězdiček

(...) Zwagerman na malé ploše rozehrává promyšlenou partii, při níž postupně odkrývá své figury. Kromě toho, že demytizuje romantické představy o sebevraždě, ukazuje se smyslem pro dobře odpozorované detaily tři přístupy průměrných Nizozemců k životu. (...) Zápletka je na moralizující prózu trochu nepravděpodobná a vyústění očekávané. Zajímavá je vypravěčská technika: jako by děj snímal přesný optický senzor a ne živý člověk. Skvěle se tu pracuje s časem, minulost a přítomnost se točí jako na hrnčířském kruhu - nebo jako v lidské paměti.