(...) Souhrnnou tezí knihy Historie jako myšlení a jako čin italského filozofa, historika, politika a estetika Beneddeta Croceho, jednoho z nejvýznamnějších liberálních intelektuálů první poloviny 20. století, je teze, podle níž by historie měla být psána filozofy. Jedině filozofie, nikoli detailní praktické historické zkoumání, jak je Croce přesvědčen, může nahlédnout, co se děje v dějinách, neboť každé filozofické poznání je současně poznáním historickým.