Géniové dávnověku

Skutečnost, že Slunce bývalo nejvyšším božstvem, dokazují četné památky od mladší doby kamenné po dobu slovanskou, doložené mnohdy novými důkazy a novými pohledy na staré památky s prokazatelnou orientací ke Slunci na obzoru: od neolitických hrobů z 6. tisíciletí př. n. l. po velkomoravské hroby z konce 1. tisíciletí n. l. Od kruhových svatyní Slunce, tzv. rondelů z 5. tisíciletí př. n. l., přes rondeloidy z doby bronzové, obdélné svatyně Keltů-Bójů, slovanské svatyně až po pražské baziliky orientované ke Slunci v den patrona (sv. Jiří, sv. Vít). Kniha napravuje dávné i nedávné omyly. Navazuje na četné autorovy články v odborných časopisech a hlavně na obsáhlý příspěvek nazvaný Astronomická orientace a kalendářní funkce pravěkých staveb uvedený v monografii vydané Masarykovou univerzitou v Brně (in Podborský, 1999). Poznatky jsou doloženy fotografiemi, názornými příklady a výpočty, neboť kniha je i učebnicí pro samostatné badatele.Tato kniha není určena senzacechtivým čtenářům, ale těm, kteří se zajímají o nové poznatky z historie, a hlavně budoucím badatelům v novém oboru archeologie – tzv. archeoastronomii. Především chce pomáhat objevovat a obdivovat takové památky – doklady orientačních schopností člověka, od doby kamenné po středověk, které často znamenají významné objevy, velká překvapení, nutící pozměnit a rozšířit názory na historii.