(...) Kóany jsou jednoduché záznamy dialogů nebo reakcí na zdánlivě neřešitelné otázky či bezvýchodné situace s nepředvídatelnou pointou. Nejznámější sbírku čínských zenových kóanů zapsal mnich a učitel Wumen (Wumen Huikai, 1183-1260). Nyní vyšla v překladu Oldřicha Krále. To, co se označuje jako kóan, má jasný cíl: zahnat rozum do kouta. A teprve tehdy, když nemáme kudy z takové důmyslné pasti uniknout, pochopíme, že ven se dostaneme pouze branou bez dveří. (...) Wumenguan, jak zní originální titul sbírky, zahrnuje 48 kóanů, to jest příkladných událostí či případů, stručně komentovaných dialogických jednání, což je forma podání, která odpovídá tomu, jak se učení šířilo: ústně, ale především nahlédnutím, které samo je už nezaznamenatelné. Neboť to, co se dá zapsat, je pouze konkrétní situace, a to, že zmizela zeď, jež bránila porozumění. Tedy že se nějak v mysli adepta otevřely dveře bez brány. Protagonisty zaznamenaných případů jsou mniši různých chanových škol; všem je společná maximální úspornost výrazu, vážná nevážnost, ironie, paradox, naprosté oproštění od norem, poněvadž i potřeba svobody je svazující, jak jejich styl charakterizuje překladatel ve svém Úvodu.