(...) Čím si nás povídky stoprocentně získají, je Marquézova už zmiňovaná schopnost umně a ústrojně skloubit reálné prvky s těmi nejbizarnějšími, popřít jasné a neprostupné hranice mezi nimi, odmítnout zkostnatělý racionalismus a omezující logiku a vytvořit tak svébytný svět, který nás svou zdánlivě suverénní přirozeností a jako by osudovou nevyhnutelností hned pohltí.