Stále kinema: Antologie českého myšlení o filmu 1904 - 1950

(...) Ačkoli film za posledních sto let zdomácněl, stal se rovnocennou uměleckou formou a médiem inter pares, ačkoli nelze v bezprostřední budoucnosti očekávat podobně překotný technologický vývoj, jakým prošel v prvních desetiletích 20. století, tehdejší texty o něm si zaslouží být oprašovány a publikovány. Mohou překvapit svou nadčasovostí či vyvrátit stereotypy o opožděnosti a provinčnosti českého myšlení. Andělův a Szczepanikův výbor dosáhl se zdarem obojího. Stejně jako adept filmové vědy (ne- li více) jej ocení teoretik populární kultury, sociolog, literární historik. A v parafrázi na dávné doporučení Karla Schulze ("Nepište románů!") pocítí možná potřebu nahlas zvolat: "Sestavujte antologií!"

(...) Antologie přináší na 430 redigovaných stran (...) Je potěšení číst například v úvodní stati svazku z pera Goethova současníka a druha J. E. Purkyně, opřené o subjektivní výklad zraku v Goethově Farbenlehre, řadu vědeckých předpovědí vývoje. Totéž platí o průkopnické -interdisciplinární! - práci Václava Tilleho Kinéma (1908), stejně jsou čtenářským zážitkem studie obou Čapků, Alexandra Hackenschmieda, strukturalistické studie Romana Jakobsona, Petra Bogatyreva aj. A nesmíme zapomenout ani na ranou - vtipnou kritikou potenciální bulvárnosti dodnes aktuální -úvahu Františka Langera z roku 1913, jež dala právem název celé antologii: Stále kinema!