Povrch, skrytost, ambivalence: Manýrismus, baroko a (česká) avantgarda

(...) Kniha však ukazuje tu nejlepší " tvář" duchovědného myšlení - propojuje odbornou erudici se subjektivní fascinací a zaujetí tématem, odhaluje souvislosti a vede čtenáře k otázkám, které by si jinak nepoložil. A především ukazuje téměř tělesný požitek interpretace, při níž se může mísit zkušenost vizuální a taktilní, diváka a čtenáře, teoretické hloubky a konzumentského povrchu, katarzní zkušenost čtení, k níž chtěl dospět manýrismus, baroko a avantgarda.

(...) Vojvodík se zejména zaměřil na přínos české avantgardy, zabývá se myšlenkami Karla Teigeho, objevuje manýristické působení nejen ve výtvarném umění, architektuře a literatuře, ale také ve filmu. Objevné Vojvodíkovo myšlení o umění a estetice hledá rovněž souvislosti s tvorbou a vizemi duševně nemocných v pracích českého psychiatra Svetozara Nevoleho. Není náhodou, že právě ve vrcholné době české avantgardy stoupal i uměleckovědný zájem o inspirativní epochu baroka a rovněž téma manýrismu je znovu rozpracováváno v druhé polovině dvacátého století.