Děj Hermafrodita začíná v létě roku 1922 na venkově v Malé Asii, kde žili v relativní harmonii Turci, Řekové i Arméni. Teď však zuří řecko-turecká válka včetně násilností vůči civilistům. A právě v této pohnuté době začínáme sledovat příběh Calových budoucích prarodičů, jimž se na poslední chvíli povede prchnout z obsazeného města na palubě lodi nejprve do Evropy a posléze do Spojených států.

(...) V Eugenidesově podání nemá lidské dozrávání pouze tělesný rozměr, jde rovněž o to naučit se správně hrát svou genderovou roli, tedy jak být sociálně akceptovatelným mužem nebo ženou. V genech může být zakódována spousta informací - nemoci, které nás postihnou, čas a způsob smrti, snad i hrubý nástin charakteru - ale nejjemnější povahové nuance nám vtiskne až život sám. Právě v nedůvěře k této moderní verzi nevyhnutelného řeckého " fatum" leží jeden z nejsilnějších podtextů vyprávění Cala Stephanidese. Proti jakémukoliv předurčení, ať už zdravotnímu, společenskému nebo rodinnému, se dá vždy bojovat svobodnou vůlí.

(...) Porotce Pulitzerovy ceny i čtenáře okouzlil Eugenides především formou a narativním stylem, jež pro své opus magnum zvolil. V jazykové bohatosti, která nepostrádá svižnost a vtip, se podobá anglicky píšícím autorům z bývalých kolonií: stejně psal Salman Rushdie v Dětech půlnoci či Zadie Smithová v Bílých zubech. Příběh rodiny Stephanidesů se nenese jen v osobní rovině; jako ve správné sáze se do něj a skrze něj promítají dějiny místa i celé země. V Detroitu začíná Calův dědeček Lefty u pásu ve Fordově továrně, pak v čase prohibice pašuje z Kanady přes zamrzlé Huronské jezero do Států alkohol. Za války slouží jeho syn Milton v armádě a v padesátých a šedesátých letech pozorujeme jeho postupnou přeměnu v dokonalého Američana, jenž se zbavuje původní národní identity svých rodičů. Nejprve má bar a pak vede úspěšnou rodinnou firmu. V sedmdesátých letech pak čelí Stephanidesovi s celou Amerikou ropné krizi. Calliope se změní v Cala, po několika životních kotrmelcích se jako diplomat dostává do Berlína, kde snad konečně nachází štěstí. To vše se dozvíme hned na několika prvních stranách. Čtenářský zážitek tak nepramení tolik z toho, co všechno se u Stephanidesů přihodí, ale jak k tomu dojde.

(...) Hermafrodit s ní má společné přinejmenším tři věci: místo děje Detroit, snad nejameričtější z amerických měst, které však literáti - snad s výjimkou Joyce Carol Oatesové - doposud opomíjeli. Dále brilantní postižení frustrací a traumaty dospívání a konečně osobitou narativní techniku. Zatímco ve Smrti panen je vypravěčem řecký chór, v Hermafroditovi je jím vševědoucí já. (...) Na počátku třígenerační rodinné ságy, táhnoucí se od průmyslové revoluce přes prohibici a depresi až po osamělost vyšší střední třídy v rozpadajících se velkoměstech 70. let, tak stojí incest. (...) Díky Calově pohledu na vlastní život pochopíme, jak se formuje nové "já" v americké mytologii, která se dokázala zbavit dualit a netrvá na tom, aby se člověk definoval způsobem buď - anebo, když si vystačí s mnohem pružnějším a zajímavějším "něco mezi".