Do utěšeně se plnící police Teoretické knihovny nakladatelství Host přibyl na začátku letošního roku svazek s číslem 27, Pravidla umění od Pierra Bourdieuho. Literatura tu funguje spíše jako důkazní materiál než diskursivní klíč, protože hlavní slovo namísto literární vědy dostává věda o společnosti – sociologie. (...) Přitažlivější podtitul přítomného svazku než ten současný by mohl znít: "jak se umění osvobodilo od politiky a našlo způsob, jak ji ovlivňovat." Nesl by v sobě totiž naději, již by dnešní čtenář uměl ocenit. V knize nejde ani tak o vznik (který je pouhou podkapitolou části knihy) a strukturu (která je za posledních dvě stě let poměrně stabilní) společného vydavatelského, autorského a čtenářského světa (Bourdieuho slovy literárního pole), jako spíše o postupný a mnohdy bolestivý vývoj, jímž si (nejen) francouzská (a nejen) literatura hledala od velké revoluce až do nepříliš vzdálené minulosti cestu k politické, ekonomické a kulturní moci.