Zatím posledním příspěvkem do této řady je antologie Když se mnou nejsi ty , kterou vydalo Nakladatelství Franze Kafky. Zahrnuje 111 básní od 26 německy píšících pražských básníků, v originálu i v zrcadlovém překladu Miloše Kučery, a stručné medailonky jednotlivých autorů. Časový rozsah, v němž byly básně napsány, je ve většině případů vymezen lety 1900 a 1939. (...) Zaniklý svět pražské německé literatury známe zejména z děl prozaických a z porůznu otištěných vzpomínek a drbů. Publikace Když se mnou nejsi ty nám konečně po sedmi desítkách let přibližuje také jeho poezii. Za tu dobu už v kavárně Arco vychladlo nejedno kafe a vyvětral mnohý tabákový kouř. Lyrika naštěstí stárne mnohem, mnohem pomaleji než její autoři. Pokud vůbec.

(...) Jde o titul, který objevuje: čtenář má před sebou sto jedenáct básní v podání šestadvaceti autorů, a to v bilingvním, česko-německém znění. Mnozí ze zastoupených dostali šanci vrátit se do českého kontextu, z nějž vzešli a který formoval jejich dílo, teprve s touto publikací. Jiní, jako Max Brod, Egon Erwin Kisch nebo Johannes Urzidil, jsou sice dobře známí a hojně překládaní - avšak jako prozaici a novináři, nikoli básníci. Těžištěm antologie je meziválečné dvacetiletí, v knize však najdeme i texty z konce 19. století, respektive z doby po druhé světové válce. S tím souvisí jednak různý styl zastoupených autorů, jednak proměnlivost jejich témat: dekadentněsymbolická nota konce století přechází v poezii expresionistickou a postexpresionistickou; milostné náměty se střídají s melancholickými a sociálněkritickými obrazy.