Berounka: Řeka bez pramene

O Berounce se tvrdívá, že to je řeka bez pramene. Naši předkové ji nazývali Míza. Stejně tak bychom mohli o Berounce mluvit jako o řece ostrovů. Má jich možná nejvíc ze všech našich řek, třebaže jsme jich osobně napočítali jen 88. Jenže: Po každém větším dešti, neřku-li po každé povodni, je jejich počet jiný. Některé jsou velké, jiné nepatrné, jedny si vytvořila řeka, jiné vznikly třeba prokopáním podemlýnské strouhy. Jeden, ten berounský, se dokonce jmenuje Ostrov. Jinému se zase říká buď Ostrov lásky, nebo Ostrov komárů. Vymysleli to zřejmě vodáci, každý podle své zkušenosti.
Berounka, vedle svých čtyř zdrojnic, nachytala za svůj tok pod Plzní skoro 50 potoků a říček; čůrky a drobné pramínky jsme nepočítali. A to je nějaké vody! Do cesty jí naši předkové nastavěli skoro 30 jezů, které naháněly vodu na klapající mlýnská kola, lopatníky i korečníky, v novější době i turbiny. Brody byly, kde jich bylo třeba; při jednom z nich vznikla osada Brod, dnešní Beroun. Když naše předky omrzelo brodit se nejistou řekou, vymysleli si přívozy. I těch tu bylo mnohem víc, než oněch několik posledních mohykánů. A jak čas běžel a doprava houstla, přišly ke slovu mosty. Mosty máme rádi: Jsou to podané ruce, spojují. Otovi Pavlovi i Františku Nepilovi vstoupil kraj i řeka pod kůži a do krve jako živá míza. A možná, že všechno, co řekli a napsali, jim napověděla právě Berounka. I nás oslovila a vedla nás; to, co nám prozradila, bychom rádi věnovali památce obou zmíněných pánů – a vám, čtenářům a obdivovatelům Berounky-Mízy.