Režisér

(...) Švédský spisovatel se snaží prozaickou formou (a jistě s literární nadsázkou - nebojí se střídat časové roviny a vytvářet tím až impresionistický otisk) zachytit vznik Bergmanova chladného a složitě vznikajícího snímku Hosté Večeře Páně, ve kterém se filmař zamýšlel, jaké by to bylo, kdyby se podle otcova přání stal knězem, a rozvíjí téma ztráty víry a s ní spojené odpovědnosti. Ahndorilova interpretace je postavena především na Bergmanově komplikovaném vztahu k mlčícímu otci.

(...) Děj románu je situován do roku 1963, kdy Ingmar Bergman pracoval na filmu Hosté Večeře Páně, pochmurném příběhu kněze Tomase, který nezadržitelně ztrácí víru v Boha a vedle toho zarputile odmítá lásku jedné ze svých farnic. Alexander Ahndoril jako by svou knihou čtenáři dával možnost nahlédnout až "na plac". Slavný filmař se v románu pouští do práce na svém novém scénáři, prokousává se těžkým tématem, které se ho osobně dotýká - vždyť jeho otec je bývalý kněz a stejné povolání chtěl i pro svého syna. (...) Jenže Alexander Ahndoril nepsal reportáž do bulváru, jeho román je poctivou a láskyplnou interpretací, a není zbytí - Bergmanův život a tvorba jsou neoddělitelné. Vidíme filmového kněze Tomase, který není schopen přijmout lásku zoufale naléhající Märty, a skrze filmové plátno jako by prosvítaly nepřístupné rysy Bergmanova otce při dalším telefonátu s Ingmarem žadonícím o špetku pozornosti. Alexander Ahndoril dodává nadto svému "filmu" o Ingmaru Bergmanovi úžasnou paletu barev, vizuální stránka textu je hluboce podmanivá a spolu s poetickými metaforami vytváří to, čemu se říká krásná literatura.