Nejnovější román americké nositelky Nobelovy ceny za literaturu je často spojován s jejím nejúspěšnějším dílem Milovaná (Beloved,1987, česky). Ačkoliv od sebe romány dělí jednadvacet let, lze mezi nimi vysledovat určité paralely. Kromě faulknerovského vypravěčského postupu a ústředního tématu otroctví je jedním z hlavních dějových hybatelů silné citové pouto mezi matkou a dcerou: v obou případech je to mateřská láska, která ve snaze chránit své dítě zároveň navždy poznamenává jeho či vlastní život. (...) Proud vyprávění je nesen krásným jazykem, který místy zní jako magické zaklínadlo, a svou sílu nejvíce prokazuje na živoucích poetických obrazech divoké přírody, toho neznámého Nového světa, "téměř děsivého svou syrovostí a svůdností". A je to především tento živoucí literární obraz "mladé"divoké Ameriky a jakási chvějivá intenzita, s jakou autorka líčí lidské strachy, touhy a mezilidská pouta (především mezi matkou a dcerou), které knize dodávají vnitřní náboj a působivost.

(...) Píše se totiž rok 1619, kdy přijíždějí do Virginie z Evropy "bílí otroci" podobně znevolnění jako ti narození v Africe. Všichni hledají své místo na slunci v zemi nemilosrdného boje o ekonomické přežití. Nevelká próza vyprávěná až úsečným stylem spojuje několik osudů svázaných s farmou angloholandského imigranta Jákoba Vaarka, který je nucen přijmout logiku dobového obchodu. Jeho dlužník, farmář D'Ortega, rozhazující peníze za cetky pro svou ženu, stižený ztrátou lodí slibujících dovézt z Barbadosu prodejné zboží, ho donutí přijmout "satisfakci". Hmotné zboží jako "lidské zboží". A tak se na Jákobově farmě ocitají další ženy a děti. (...) Morrisonová je nesmlouvavá k farizejství katolíků modlících se ve svých chrámech, ale doma prosazujících jiné hodnoty. I už zmíněný D'Ortega je jí "hamoun, zatvrzelý ve své pomýlenosti jako všichni, kteří vyznávají římskou víru". Obyčejná lidskost, soucit, milosrdenství k druhým, toužebně očekávaný ráj nebo budoucí láska jsou nejvyššími hodnotami.