(...) Dějiny filmové hudby Mervyna Cooka, jež vyšly v původní verzi v roce 2008, se pohybují na hranici, která uspokojí nejen "odbornou obec", ale i ty, kdo chtějí čtivý text s nespočtem kulturních referencí. Od Chaplina přes Hitchcocka až k Tarantinovi. (...) Kapitoly se odvíjejí chronologicky anebo s ohledem na národní kinematografie, ale Cooke také hledá jiná hlediska, podstatná pro hudbu ve filmu. Všímá si využití klasické hudby a pop-music, sepětí filmu s operou a divadlem a vlivu televize. Právě tím se kniha nejvíc blíží bystré rozpravě o kultuře dvacátého století, v níž přijde řeč na mnohem víc než jen na skladatele pro film.