Deník 1952

(...) Nalezneme zde výtvarně ztvárněné zprávy z novin či tisku, přičemž díky poslouchání Svobodné Evropy se objevují i výjevy z Koreje, zasedání OSN v Paříži či New Yorku. Dále jsou zde nekomentované záznamy každodennosti v pražských, ale i pařížských ulicích a reflexe událostí nedávno minulých. Obraz však rozhodně nefunguje jako dokumentární dokreslení zprávy, ba právě naopak – zpráva je jakousi slepou mapou události, jejíž smysl a pravá podoba se vyjeví až v obraze. (...) Stejně jako Kolář se Fuka vymezuje vůči tehdejšímu prorežimnímu umění, umění chápanému jako způsob "budování". Na kresbách se často objevují osamělé figury těch, kteří stojí mimo dav – ať již dav protestujících nebo radujících se v průvodu. S touto pozicí na okraji ladí neustálé tematizování dopravních prostředků, zejména letadel a vlaků. Jako by se již zde předjímal autorův odchod do exilu v roce 1967.