(...) Kytaristka a zpěvačka Dagmar Andrtová-Voňková (1948) je osobnost, jež dokázala prorazit i v zahraničí, aniž by se přitom komukoli jakkoli podbízela. Naopak – její experimenty bývají ojedinělé, uveďme z nich alespoň hru na kytaru za použití dvojice smyčců. V písňových textech se však zároveň obrací k tradici nejzákladnější, k písni lidové. Některé texty si z lidovek záměrně berou košili i kabát – jak motiv (často oslovovaný) a poslání, tak i stavbu verše či celé písně – asonance zhusta zaskočí za rým (mnohde gramatický), rozhozené přízvuky počítají s tím, že je srovná melodie a drsný zemitý projev, čímž naopak získají syrové kouzlo. A přestože jsou mnohé z nich půvabné i chytré, textařsky nejpřitažlivější jsou ty písně, kde Voňková lidovou formu opouští a vydává se k ryze osobnímu projevu nebo kde se její osobní projev s prvky lidovek mísí.

(...) Dagmar Voňková, provdaná Andrtová, je však především skvělou textařkou. Její texty jsou jednoduché, nikoli ovšem bezduché. Rýmuje zdatně, barevně, vtipně (jedna kapitola sbírky nese název Veršovytí, veršovánky, veršovětry až vichřice), někdy s náznakem erotických hrátek. Ale jde vždy o texty svěží, neotřelé a překvapivé. Proto je počin nakladatelství Galén tak záslužný. Sbírka (mimochodem skvěle graficky upravená s autorčinými mimořádně zdařilými, elegantními ilustracemi) je prvním souborným vydáním písňových textů a básní Dagmar Voňkové. Jen některé byly už byly publikovány v časopisech nebo v antologiích českých písničkářů. Sama autorka některé své rané texty vynechala, považovala je za nezralé. O tom, v jakém kontextu vznikaly, se dozvídáme z ukázek rozhovorů či komentářů nebo recenzí, jež s ní nebo o ní v různých letech vyšly. Je to nenápadný průvodce jedním nenápadným, ale podnětným životem.