Jednou z mnoha věcí, které jsme s mým bratrem Corriganem měli na matce rádi, bylo její muzicírování. Na klavíru značky Steinway v obývacím pokoji našeho domku v Dublinu stálo malé rádio a každou neděli odpoledne jsme točili kolečkem tak dlouho, až jsme naladili třeba Radio Éireann nebo BBC, načež ona nadzvedla lakované víko...

Počátkem roku 1974 vypadal projekt Světového obchodního centra jako velikánská chyba: stál mnohem víc, než se plánovalo, po kancelářských prostorách nebyla žádná poptávka a obě věže se obecně vnímaly jako ošklivé nevlastní dítě slovutných newyorských mrakodrapů. Sedmého srpna se však během ranní špičky přihodilo cosi úžasného...

V románu Co svět světem stojí se ledacos točí okolo mrakodrapů Světového obchodního centra. Nepíše se však rok 2001 a věže se nehroutí k zemi, je rok 1974 a sedmého srpna ráno se ve výšce čtyř set metrů mezi nedokončenými a dosud neobydlenými budovami objeví lano – a na něm provazochodec.