(...) V češtině tak vychází už pátá próza nejpřekládanějšího, nejprodávanějšího a zároveň kupodivu nejtajemnějšího představitele současné ruské literatury. (...) Úvodem do typicky pelevinovského románu – tedy chytrého, vtipného, jinotajného, hravého až k absurditě, břitce kritického až k satiře, objevně metaforického až k mystické imaginaci, přeplněného symboly a archetypy atd. – je kratičký „expertní referát“, který knihu spolehlivě demaskuje: „Povrchní znalost pseudoorientální pop-metafyziky, s níž se autor nedočkavě spěchá pochlubit podobně trapným polovzdělancům, jako je on sám, musí navíc vyvolat u každého, kdo má trochu rozhled a v životě něčeho dosáhl, nanejvýš soucitný úsměv.“ A nebo taky škleb, doplňuji – protože tahle reflexe ruské současnosti střílí ostrými do vlastních řad, i když je zakotvená v magických pohádkových kulisách.