Já a Kaminski

Román „Já a Kaminski“ je čtvrtým dílem z pera dnes již světoznámého autora Daniela Kehlmanna, které vychází v českém překladu. Již od prvního okamžiku zaujme vtipem a velkou dávkou ironie, která nepolevuje a provází nás až do konce celého příběhu. To je dáno i konstelací postav. Hlavním hrdinou románu je žurnalista a nedostudovaný historik umění Sebastian Zöllner, který se i přes četné neúspěchy touží zařadit mezi životopisce známých umělců, aby tak sepsáním díla o jejich životě získal všeobecné uznání. K tomu mu má pomoci stárnoucí malíř Manuel Kaminski, Picassův žák, který řadu svých obrazů namaloval slepý. Zöllner ho vyhledá v ústranní malé vesničky a pídí se po detailech i tajemstvích jeho života, které by jeho biografii mohly učinit téměř nesmrtelným dílem. Zöllner, sebestředný novinář a nafoukanec, od začátku vystupuje s přesvědčením, že nikdo lepší než on vlastně neexistuje; o své kompetentnosti sepsat biografii dnes již zapadlé malířské hvězdy ani na vteřinu nepochybuje. Je snad zákonem schválnosti, že již na cestě za slavným malířem listuje Zöllnerův spolucestující v biografii sepsané žurnalistovým největším rivalem, Hansem Bahringem, a s uznáním o ní mluví jako o zdařilém díle? Kehlmann ve své satiře mistrně rozehrává dialog mezi Kaminskim a Zöllnerem, jenž ani na chvíli nepostrádá vtip a jistou komičnost. Opět zde vystupuje tajemný autostopař, známý již z Kehlmannova románu Sláva. Jakou funkci plní v textu tentokrát? Má snad čtenáři vyjevit, že Kaminski je chytřejší, než by se na první pohled mohlo zdát, a již dávno tuší, s jakým typem člověka má co do činění? Dokáže Zöllner odhalit všechna tajemství malířova života, nebo se nakonec stane pouhou loutkou v rukou mazaného umělce? Odpovědí na tyto otázky Kehlmannova satira bezpochyby je, v paměti však nejvíce utkví jednotlivé scény plné ironie a humoru.