VNITŘNÍ DOBRÝ SVĚT VERSUS VNĚJŠÍ ZLÝ SVĚT. V autorově paměti vyvstává tento protiklad ve dvojici názvů „krajina zahrady“ a „zahrada krajiny“. „Krajina zahrady“ – to je krajina, ohraničená zdí zahrady u rodného domu v Děčíně, plného vysoké literární kultury a starožitností, do něhož nesmí televize a vůbec reálněsocialistická realita, ale v němž se zato po večerech starosvětsky předčítá.

Vychází kniha zachycující neobyčejný příběh uměleckého rodu Vokolků Mohla by tak začínat pohádka: Žili byli tři bratři, o které se starala milující sestra. Jeden byl básník, druhý malíř a sochař, třetí tiskař a vydavatel. Sestra se stala řeholnicí. Byli chudí a žádný z nich nezbohatl. A přece je jejich stopa v české kultuře 20. století tak výrazná. Ano, pardubická tiskárna Vokolkových nebyla provinční manufakturou, ale rodinnou uměleckou "hutí", která pečovala o literaturu a knižní kulturu na evropské úrovni. Vydávali nejen pečlivě vypravené svazky Demla, Holana, Reynka, staroříšské Archy a knihy s Čapkovými linoryty, ale také francouzské a německé básníky, kteří Vokolkům nadšeně děkovali.