O lásce, tichu i zradě

IIvan Klíma i ve svém pokročilém věku neztratil schopnost pozorovat život vnější i vnitřní, co už v minulosti opakovaně dokázal. I v této knize si zachovává svou standardní formu, i když dle mého skromného názoru nedosahuje vrcholu, který předvedl v starších knihách. Jeho témata jsou stejná: láska, nevěra, zrada, smrt. Nejsilnějšími se mi jeví smutné dětské povídky z období holocaustu Nástup do transportu a Velmi krátká povídka o balonku, z kterých i ve stínu smrti dýchá pravá dětská čistota, která se pak v dospělém světe autorových hrdinů jiných povídek ztrácí. Na můj vkus přibývá nevěry a ubývá obětavé lásky. To je však téma, které se táhne celým autorovým dílem a nikoho z jeho věrných čtenářů nepřekvapí. Zrada a láska se vzájemně míchají, my však nemusíme hrdiny následovat. Dětská čistota nám je nedostupná, ale můžeme najít tu dospělou?