Žena prchá před zprávou

Na podkladu syžetu cesty po Galileji autor rozkrývá okolnosti života hlavní hrdinky – ženy, jež se snaží vyhnout špatné zprávě, která, jak se obává, jednou přijde. Mohlo by se zdát, že se Grossman ve své knize pokusil zpracovat až příliš mnoho témat najednou: komplikované milostné vztahy svých hrdinů, válku jako součást každodenního života obyvatel Izraele, radosti i trápení rodičovství. Ve skutečnosti by ale jedno bez druhého nefungovalo.

David Grossman v románu Žena prchá před zprávou (přeložily Lenka Bukovská a Mariana Fisher, Mladá fronta 2013) nezapře svou někdejší profesi rozhlasového redaktora. Jeho text se čte právě jako rozhlasová hra. Jde o dialogy plné holých vět, jednoslovných přitakání ne bo odmítnutí. Ovšem Grossmanovi se da -ří něco neobvyklého: vytvořit rozhlasové kouzlo – bez rozhlasu. Protože i takhle stručné rozhovory dovedou v jeho podání zvednout vlny čtenářovy imaginace. Grossmanova kniha se odehrává povětšinou v současném Izraeli (v originále vyšla v roce 2008), a samo zachycení reality tak zde vyvolává dramatické napětí. Podobný potenciál má i příběh hlavních postav. Hrdiny knihy jsou Ora a její někdejší milenec Avram. Oba se trochu záměrně a trochu náhodně ocitli na pěší výpravě Izraelem, a to přibližně dvacet let poté, co se jejich vztah uzavřel. Ora měla na výlet původně jet se svým mladším synem, který ale mezitím narukoval do války. Grossman se pokusil zachytit intimitu nevelké země zatěžkané dějinami a zároveň protkané cestičkami mezi olivovníky a mandloněmi.

(...) Román impozantně uchopuje velká témata jako sílu lásky, válečnou zkušenost, paměť a strach ze smrti (jednotlivce i národa), nicméně nenápadně zkoumá též izraelskou mentalitu tak, jak se zformovala pod vlivem bouřlivé historie plné konfliktů. (...) Žena prchá před zprávou je román překvapivě fyzický: klíčová je pro něj země jako vlast a jako hlína nejen v biblickém slova smyslu (Ora do ní mluví, když ji Avram nechce vyslechnout, a zajatého a mučeného Avrama do ní v egyptě několikrát málem pohřbili zaživa). Podrobně je vykreslena flóra i fauna a mimořádná pozornost se věnuje lidskému tělu (Ora detailně líčící každičké Oferovo gesto). A přesto je to především román o síle slov, jazyka a vyprávění, román, který se snaží vymanit z uzavřeného cyklu strachu a smrti, z něhož jakoby není úniku a který izraelci prostě nazývají odosobněně "situací".