Na období normalizace si historici pravidelně vylamují zuby. Buď skončí u popisu represí, které ale nevysvětlují nenásilný souhlas většiny s šedí osmdesátých let, nebo se natolik ponoří do dešifrování jazyka ideologie "reálného socialismu", až se násilná podstata režimu vytratí neznámo kam. Někdejší studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zkoušejí střední cestu. V publikaci Náměstí krasnoarmějců 2 se pokoušejí odvyprávět normalizační příběh "své" fakulty, která sídlila za komunistů na adrese z titulu knihy. Prostředí vzdělávací instituce není tak obecné, aby se z něj vytratili lidé z masa a kostí. Zároveň by však normalizátoři fakultu po 68. nedokázali zglajchšaltovat bez propracované ideologie proti "oportunistům" a "pravičákům".