Ondřej Horák pracoval dvacet let jako literární recenzent. Krátká novela Dvořiště jako by byla vypuštěním páry, uvolněním od tlaků a kompromisů souvisejících s dosavadním způsobem obživy. Také proto pracuje s nevídaně vulgárním jazykem, sexistickými tlachy a brutálním černým humorem.

(...) Nyní vstoupil na trh i s vlastní kůží, když vydal románovou prvotinu Dvořiště, již lze číst jako knihu o životním pocitu dnešní vrstvy českých pětatřicátníků a čtyřicátníků, kteří "to" nechtějí někam dotáhnout. Horák nakročil směrem, jímž se už před lety vydal také emil hakl, ale vydal se cestou, kde není místo pro humor či ironii. (...) Horák nepíše společenský román. Nezkoumá nitra postav, nehledá příčiny. Tak jako je jeho jazyk jen co nejdoslovnějším záznamem toho, jak běžně mluvíme, je i jeho vyprávění pouze záznamem dění. Záznamem bravurně osekaným na dřeň, vyprávěním, kde je od banálního k fatálnímu jen krok.