Kvítek karmínový a bílý

(...) Faber se v Kvítku karmínovém a bílém představuje jako oslnivý vypravěč. Každá věta, každé slovo má sílu a nevyhnutelnost starozákonního proroctví. Bombastický Faberův styl je navíc zcela ve službách strhujícího příběhu plného postav, které se při čtení zhmotňují před vašima očima a nedají vám spát ani ve chvíli, kdy knihu odložíte. A až ji dočtete, bude se vám po nich stýskat. Někdo by mohl namítat, že konec je snad až příliš úsečný a lakonický, ale ve skutečném životě se rovněž nekonají žádná halasně ohlašovaná a dramatická finále. A tahle kniha, to je život sám.

(...) Faber nepředstírá, že je autor z 19. století. Naopak, stejně jako John Fowles ve Francouzově milence o třicet let dříve, i on volí odstup a materiál spíše zkoumá. Vypráví strhující příběh, zároveň má distanci badatele, snad historika všedního dne. A ten odstup má na čtenáře velmi zvláštní účinek. Jako by nás dráždil, že nemůžeme být úplně blízko, že realitu tak detailně popisovanou nemáme na dosah, ale musíme se spokojit s vyprávěním, navíc v ženském rodě; vypravěč se stává prostitutkou stejně jako protagonistka románu a šikovně si s námi pohrává. Zároveň se svým historickým rozměrem vymyká ze žánrové literatury a my, čtenáři, to vděčně přijímáme. Neboť právě historický rozměr a posedlost detaily každodenního života nám dávají zapomenout, že vlastně čteme poměrně banální příběh... a že jej hltáme plnými doušky.

Na pulty českých knihkupectví vtrhl nejslavnější román Michela Fabera, historický opus Kvítek karmínový a bílý. Jeho čtenáře čeká fascinující cesta Londýnem 19. století – pozná naškrobenou fasádu lepší společnosti i to, co se skrývá pod ní. Významný prostor v knize dostává barvité líčení polosvěta nevěstinců a jejich obyvatel.