Když jsem před časem vybírala nějakou humoristickou knížku, můj los padl na román Záskok od spisovatele Davida Nichollse, který je známý především svým prvním románem Jeden den. A právě jeho prvotina, která byla naprosto úžasným čtenářským zážitkem, mě přesvědčila o tom, že si od tohoto autora musím přečíst i další knihy. Záskok na obálce knihy slibuje vrcholně zábavné čtení, kterého jsem se bohužel nedočkala. I tak si ale určitě tato kniha zaslouží recenzi, i když trochu přísnější.
Již zmíněný autor David Nicholls je britským občanem, spisovatelem a scénáristou. Studoval dramatické a divadelní umění, byl i hercem, a tak tyto zkušenosti zúročil právě v románu Záskok. V roce 2011 byl u nás vydán jeho bestseller Jeden den, který si získal srdce tisícovek čtenářů a úspěch zaznamenala i filmová verze.
Nezdařilá anotace knihy
První ,,průšvih" této knihy je pro mě mylná anotace knihy, která se tak trochu neshoduje s obsahem. Spíš bych řekla, že ale čtenáři slibuje a naznačuje něco, co v knize vůbec není, což možná tak úplně není špatně, ale přece jenom je následné zklamání čtenáře zbytečné.
Příběh se odehrává v divadelním prostředí a hlavním hrdinou je druhořadý herec Stephen McQueen s nešťastným jménem slavnějšího a již zesnulého kolegy. Zatímco na krásného a talentovaného Joshe Harpera čeká před divadlem stovka nadšených fanoušků, Stephenova role přízraku má jen vejít (přízračně), otevřít dveře (zvolna), uklonit se (zádumčivě), zavřít dveře (zvolna) a odejít (rychle). Kromě toho Stephen také zaskakuje Joshe ve hře o lordovi Byronovi, jenomže... Nyní cituji anotaci: ,,Akorát že záskok za supermana kypícího zdravím nikdy není potřeba - dokud se na smolaře Stephena neusměje štěstí. A nepůjde tu možná jenom o záskok divadelní, ale i postelový." A tak jsem na to Stephenovo štěstí čekala asi 200 stránek, abych zjistila, že o žádné štěstí vlastně nejde. A ten postelový záskok jsem také nikde nezaznamenala.
Smutný smolař Stephen
Pravdou je, že Stephen McQueen je vážně smolař. Jenomže se mi tak trochu zdá, že si to dělá všechno sám. A tak se Stephen pro mě stal hrdinou, který mi nebyl sympatický ani trochu. Vlastně mi byl protivný. Promiň, Stephene. Stephen není zlý, ale je to takový hloupý Honza, který stále čeká na svou velkou roli a očekává svou slávu. Myslí si, že ještě nikdo neobjevil jeho skutečný talent. Problém je, že si to čtenář začíná myslet taky, začne autorovi důvěřovat, že Stephen opravdu v hloubi duše talent má, jenomže on ho vážně nemá...
Stále jsem při čtení očekávala to vrcholně zábavné čtení, ale nakonec jsem očekávání vzdala. Smířila jsem se s tím, že se moc nezasměji. I přesto musím uznat, že se román četl celkem svižně. Především to bylo tím, že jsem se hnala ze stránky na stránku, aby už konečně nastal nějaký zajímavý okamžik. Toho jsem se celkem dočkala, když Stephen potkal Noru, manželku Joshe Harpera. Nora, tak trochu zvláštní osoba, se stává jedinou duší, která si se Stephenem rozumí. Jejich konverzace mě celkem bavily, takže jsem děkovala Noře za to, že se tu vůbec objevila.
Závěrem
Záskok není vůbec tak špatný, jak jsem ho představila. Je svým způsobem zajímavý. Nakonec mi nezbývalo nic jiného, než se smířit se smutnou postavou Stephena, která měla pravděpodobně čtenáře bavit. Nejsem ale typ člověka, který se směje cizím přešlapům. Stephen byl naivní a jeho situace byly v podstatě komické, jenomže mě ho bylo líto. I tak dávám knize krásné tři nachové kvítky za to, že jsem si u knihy oddychla. A taky si myslím, že za všechno může nevhodná anotace.
