Svatební noci

Představuje jednu z autorových čtenářsky nejoblíbenějšch povídkových knih. Má být život vyplněn jednou láskou, nebo máme prožít mnohé lásky? Je svatba opravdu tak důležitým předělem života? Nejsou svobodné noci příjemnější než ty svatební? Autor na tyto otázky nenabízí obecné odpovědi, ale provází čtenáře lidskými životy, obchází kulisy a nahlíží do zákulisí dramatické scény životních příběhů dvacátého století. ,,Zadíval se na ni, jak nastavuje tvář plnému slunci, vyjeli z lesa a blížili se k řece, slunce vtékalo do oddělení plným proudem a pěnilo na chromových tyčích. Šestnáct let. Teď bylo jeho ženě šestačtyřicet. Pěkná žena v květu. Každý věk má své pučení, květ a vadnutí. Člověk kvete a vadne za svého života víckrát než jednou. Člověk, rozvažoval, má blíže ke stromům, které opakují období květů a sklizně, blíže ke stromům nežli kdoví k čemu jinému. Je v tom kus naděje.” ,,Všechny věci, zvířata a rostliny už člověk pojmenoval, a přesto nejdůležitější věci pojmenovány nejsou. Právě ty nejdůležitější. Musel bych dlouho mluvit, možná hodinu a možná celý den, abych jí pověděl, co by se dalo vyjádřit jediným slovem, kdyby bylo vynalezeno.” ,,Oblek slušel jeho bílé pleti, neshodoval se však s hranatou bradou a s celým obličejem, v němž byl porušen zákon souměrnosti tak lstivým způsobem, že pozorovatel byl na pochybách, zda se dívá na ošklivý obličej nebo na tvář poznamenanou neobvyklou krásou.”