A v tu chvíli je po lásce

Témata imigrace, střetávání kultur a neslučitelnost snů a reality se za posledních několik dekád stala evergreenem literatury nejen anglosaské provenience. Mnozí z takzvaných diasporických autorů jsou dnes celebritami, jejich romány se držely dlouhé týdny na žebříčcích popularity a získávaly prestižní literární ceny.

Prozaické knihy Hispanoameričanů Junota Díaze a Justina Torrese se ostře navážejí do hispánských machistických stereotypů a představ. Zároveň ovšem ilustrují limity tolerance americké většinové společnosti. (...) Protagonistou a hlavním vypravěčem povídkové sbírky Junota Díaze (1968) A v tu chvíli je po lásce je náš "starý známý" Junior - drsný karibský playboy, jehož představy o ženách jsou křiklavým katalogem žádoucích částí jejich těl. Tohoto Hispánce s africkými kořeny a autorovo "špatné" alter ego můžeme totiž už znát z románu ověnčeného Pulitzerovou cenou Krátký, leč divuplný život Oskara Wajda (česky vydalo rovněž Argo v roce 2009). Hrdinou a vypravěčem prvotiny Justina Torrese (1980), nazvané My, zvířata, je citlivý mladík, který má - stejně jako autor -dva starší bratry a vyrůstá v rasově smíšeném manželství koncem osmdesátých let v čistě bělošském městečku na severu státu New York. (...) Obě prózy jsou v nejlepším slova smyslu sexy. Zejména co do jazyka, jenž se pokouší překonat propast mezi reálnou zkušeností a slovem.