Není zač

(...) Odhalení identity záhadného dárce je sice napínavé, ale přitažlivost knihy leží v postavě Gerolda. Jeho průměrnost dodává příběhu punc autentičnosti, cynismem smete závan laciné sentimentality, zároveň v něm cítíme přítomnost něčeho dobrého. A když se takový zoufalec dokáže vymanit z přežívání, můžeme to dokázat i my, zoufalci snad o něco menší. Tak by měl vypadat vkusný a zábavný mainstream v tom nejlepším slova smyslu.

(...) Vůbec nejlepší je ale Glattauerův styl. Ich forma je suverénní, autor si pohrává s jazykem, čemuž pomáhá i skvělý překlad Ivy Kratochvílové. Není zač je napsáno podobně humorně a s nadsázkou jako třeba letos vydaný Mortdecaiův záhadný případ s knírem. Naštěstí Glattauer na rozdíl od Kyrila Bonfiglioliho vymyslel i poutavou zápletku a vyústění. A pouze tak vznikají skvělé humoristické knihy.

Starý dobrý Glattauer se vrací, a pokud ne přímo ve vrcholné formě, pak tedy rozhodně v dost dobré.