(...) Kniha nazvaná William Shakespeare / 12 převyprávěných her v historických souvislostech stojí na třech pilířích. Tím prvním jsou znamenité překlady Jiřího Joska, ležící neprávem v mediálním stínu překladů Martina Hilského. Dobře že paní Fučíková sáhla právě po nich.

Druhým pilířem jsou autorčiny ilustrace. Máme jich tu opravdu hojnost a počínaje předsádkou se s nimi potkáme skoro na všech 207 stránkách knihy, chlopně přebalu nevyjímaje. Je to opulence až komiksová - avšak na rozdíl od komiksů, v nichž je text odkázán do role většinou jen služebné, tady naopak obrázky text neubíjejí, i když někde je to jen tak tak. Třetím pilířem pak jsou nejen ze shakespearovské literatury vytěžené znalosti dobových reálií. Filip Heyduk, autor grafické úpravy, to v knize zařídil tak, že Shakespeare mluví ze stránek bílých, eventuálně hnědých, a komentáře se objevují na stránkách tónovaných. (...) Po přečtení tohoto Shakespearova tuctu aby šel mladý čtenář buď do divadla, nebo rovnou studovat anglistiku. Je to, jak rádi píší čeští žurnalisté, výzva.

(...) Příběhy Shakespearových her se v její interpretaci mění v akční povídky, jež mají šanci zaujmout dnešní generaci starších dětí a teenagerů. A snad kniha napomůže i k tomu, aby sáhli také po původním textu anebo alespoň navštívili některou z inscenací uvedených titulů.

(...) Fučíková sice děj převypráví, neochudí však čtenáře o krásu a nápaditost dramatikova jazyka: s využitím skvělých překladů Jiřího Joska uvádí nejvýznamnější dialogy či monology zásadních postav. Dává i něco navíc: každou hru doplnila úvodem a závěrem, v nichž vysvětluje dobové politické a společenské souvislosti a připomíná i vnější projevy tehdejšího života. Jak je u knih Renáty Fučíkové už dané, významnou složkou publikace je bohatý výtvarný doprovod; tentokrát její ilustrace připomínají dobové rytiny, jsou charakterotvorné, dynamické a vtipné. S grafickou úpravou Filipa Heyduka dávají knize punc výjimečnosti.

(...) Fučíková je jednak doplnila čtyřmi sty působivých kreseb, přímými úryvky z her (v překladu Jiřího Joska) a dále pak přístupně a úměrně školnímu věku podanými historickými souvislostmi. Čtenář se tak třeba v kapitole o Macbethovi dozví, jak to bylo s potíráním čarodějnictví v době skotského krále Jakuba VI., ve Zkrocení zlé ženy o osudech všech manželek Jindřicha VIII. či ve Večeru tříkrálovém o tom, jak se v dramatikově době na ostrovech tančilo. A jaká další díla vedle již zmíněných sedmi Fučíková vybrala? Do dvanácti je doplňují Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Král Lear a Bouře. Historickým hrám se Fučíková cíleně vyhnula. „Předkládám obraz evropské pozdní renesance a vzdávám hold nejslavnějšímu dramatikovi všech dob,“ shrnuje práci autorka v úvodu. Výpravná a výtvarně vybroušená publikace, připravená k připomenutí Shakespearova čtyřstého výročí úmrtí, je první z nové ediční řady Vyšehradu nazvané Největší dramatici. Anglického klasika budou následovat Moliere a Anton Pavlovič Čechov.

(...) Jádro knihy tvoří převyprávění Shakespearových nejznámějších her. Autorka je uspořádala podle data jejich vzniku. Díky tomu z nich můžeme vyčíst vývoj Shakespearova stylu i jisté zvraty v jeho životě. Tak jako k mládí patří láska, knihu otevírají Shakespearovy rané hry – komedie o hubaté nevěstě Zkrocení zlé ženy a tragédie nešťastných milenců Romeo a Julie. Následuje série komedií, které psal oblíbený autor už na zakázku: Sen čarovné noci, Mnoho povyku pro nic a Jak se vám líbí. Mezi nimi se skví Benátský kupec, hra o půjčování peněz, o dluzích a lichvářích; Shakespeare musel ve zralém věku často řešit svou finanční situaci. Tragédii Hamlet napsal po smrti svého syna; zabývá se pomíjivostí života a konečností smrti. Následuje snad nejrozvernější komedie Večer tříkrálový a po ní už jen samé truchlohry – díla stárnoucího autora: Othello je o žárlivosti, Macbeth o tyranovi, Král Lear o nevděku dětí. Poslední hra v tomto výběru je jakoby z jiného těsta: Báchorka z tajemného ostrova nazvaná Bouře. Shakespeare se v ní loučí s divadlem i se svým pozemským bytím.