Chvála oportunismu

(...) V románech mohou mít i budovy vlastní jazyk, vůli, vrtochy a lásky. A pražský barokní skvost Černínský palác, nezvyklý hlavní hrdina románu Marka Tomana Chvála oportunismu, který právě vyšel, je opravdu velkolepý vypravěč. (...) Černín vtipně a sarkasticky glosuje mnoho událostí z českých dějin, které se prohnaly jeho útrobami nebo měly vliv na jeho pány. Palác se sám považuje za Itala, protože ho navrhl italský architekt Francesco Caratti, a proto pohrdá nejen Čechy, ale také češtinou, co "někdy zní, jako když se brambory sypou z kýble do koryta, aby měl pašík co do huby". A vůbec ani za všechna ta staletí nepochopil, co jsou Češi vlastně zač. (...) Román o jedné z nejpozoruhodnějších pražských budov má nezvykle silný vypravěčský tah i vtipný švih. A přestože pojednává o událostech z tuzemských dějin, které má většina Čechů zasuté někde v podvědomí, dokáže se na ně podívat velmi přesnou optikou. Optikou italského oportunisty postaveného v Čechách, který Čechy zrovna moc nemusí. A přece o nich dokáže vyprávět jako nikdo před ním.

(...) Toman velmi umně používá šermířskou terminologii, kapitoly dokonce uvozuje obsáhlými citacemi ze šermířského manuálu, a vede obsáhlou paralelu mezi šermem coby vysoce formalizovanou formou souboje a uměním diplomacie. (...) Tomanův Černínský palác je vtipný vypravěč, pod svrchní vrstvou jeho hlasu lze tušit autorskou ironii, která se však opírá o důkladné historické znalosti a osvěžujícím způsobem mísí dvě zcela oddělené historie: „velké“ dějiny historických událostí a „malé“ dějiny každodenních, leckdy bizarních příhod. (...) Nejúžasnějším aspektem knihy je však to, s jakou bravurou Toman vyprávění zvládá. Jeho hlas je suverénní, kontrola nad materiálem obdivuhodná. Chvála oportunismu je jistě jednou z knižních událostí letošního podzimu.