Život je nádherný

Jeden rok v životě spisovatelky. Popisuje nám každodenní život svůj i svých nejbližších. Dozvíme se tak o nemoci její maminky, o jejích synech, ale hlavně poznáme její pocity a myšlenky.

Knihy Terezy Boučkové mám moc ráda, a i když jsem ne vždy hodnotila pěti hvězdami, dokázaly mě zaujmout a určitým způsobem zasáhnout. I tentokrát jsem se vcítila do jejích pocitů a prožívat s ní její život. Při čtení jsem měla chuť si znovu přečíst Rok kohouta, abych si připomněla její problémy s adoptivními syny.

V knize je spousta tipů na další knihy a literární díla, ale i filmy či divadelní představení. Jsou tu skvěle hodnoceny pohledem spisovatelky a scénáristky a já si nejednu knihu a film přidala na svůj nekonečný seznam toho, co si chci přečíst a vidět.

Určitě zajímavá kniha, která si mě získala. Občas donutila zamyslet se i nad vlastním životem.

Pokračování úspěšného titulu Rok Kohouta od T. Boučkové je opět hodně osobní výpovědí. Poté, co se kdysi rozhodla adoptovat dva chlapce etnické menšiny, se její život obrátil navždycky vzhůru nohama. Komplikovaný vztah s oběma chlapci pokračuje i poté, co oba opustili svůj adoptivní domov. V této knize navíc do života autorky nově víc a víc zasahuje i nevyléčitelná nemoc matky. Současně s vyprávěním příběhu autorka komentuje politickou situaci, současnou i minulou.
Jako už předchozí díl ve mně tato kniha vyvolala velkou směsici negativních pocitů a velký soucit s autorkou, přesto, nebo právě proto, mohu knihu rozhodně doporučit.

Na knihu jsem se těšila, tušila jsem, o čem bude. Znám Tereziny předešlé knihy a mám je ráda. Jsou totiž o životě, o pocitech a prožitých zkušenostech. Je to, jako bych se potkala po delší době s kamarádkou a navázala hovor, aniž bych já nebo ona, musela cokoliv vysvětlovat.
Ano, život je nádherný, ale také bolavý a někdy navzdory všemu dobrému pěkně zamotaný.
Jsou věci, o kterých si myslíte, že Vám se nikdy nestanou. Jak krátkozraké.
Třeba nebudou úplně stejné, ani moje nejsou, přesto, jakoby Tereza psala o mně, přivlastnila si moje strachy, noční můry i malé radosti. Rozumová, rozumná rozhodnutí i lásku, která tu je, neutlumitelná okolnostmi a čistá, ať si o našich rozhodnutích soudí kdo, co chce!
Nejsem literární kritik, abych hodnotila styl psaní, jsem čtenář, i když s knihami pracuji. Já za sebe mám knihy Terezy moc ráda, právě pro styl, jakým píše, právě pro to, jak stejně tak, jako je to v životě, dovede být sentimentální a jindy tak rozhodná. Že si umí ulevit nadávkou, i když si to pak vyčítá! Kdo tohle nedělá?! Dala bych jen doporučení, nezačínejte touto knihou, nechte si jí a přečtěte si minimálně Rok kohouta, nejlépe však všechny knihy předešlé.
Na Život je nádherný jsem se moc těšila, nešlo si knihu šetřit, četla jsem a četla a dočetla. Těším se na další setkání s mně drahou přítelkyní, o které vím, že mi nelže, a že mi porozumí.V kulisách, ve kterých žijeme a vnímáme stejné události. Tak dobře se cítím, když čtu Tereziny knihy. Čtu se všemi pocity, které mám uzavřené i viditelné a díky jejím větám a jejím prožitkům se uvolňují. Slzy, hluboké nádechy a výdechy, zklamání i naděje, radosti i strachy, ale hlavně, velká chuť žít a jít dál. Vím,že mi Tereza nenabízí nic jiného,než příběh ze života a vím,že s tím vším tu nejsem sama...