Jeden německý život

České vydání je tak trochu podvod. Senzační (avšak lživý) podtitul Příběh poslední sekretářky - člověk by očekával drby, techtle nebo dokonce nemravnosti, završené nezveřejněnými detaily o neslavném konci. Ve skutečnosti byla Pomselová jednou z hejna stenotypistek, které na ministerstvu přepisovaly texty a s Goebbelsem téměř nepřišla do styku.
Čtivé a zajímavé vzpomínky slečny, která se náhodou dostala k dobře placené práci a nějaké filozofování jí nejspíš bylo cizí.
Součástí knihy je kapitola - téměř tak dlouhá, jako vzpomínky samotné - s názvem "Jaké poučení pro dnešek si můžeme odnést z příběhu?" (mimochodem tak nějak zní originální podtitul knihy). Je krásné, když vám někdo předkládá, co si o čem máte myslet, to už tady dlouho nebylo.

Proti Brunhilde Pomselové osobně nic nemám. Za mě je to život normálního malého vesnického člověka co chodil do školy která ho naučila poslušnost. Pak začala pracovat a naučená poslušnost jí směrovala k tomu plnit úkoly a na nic se neptat. Ideální nástroj pro jakýkoliv režim. Školy takto primárně programují lidi.

Ale co mě vyloženě znechutilo na této knize bylo to, že Thore D. Hansen mi už říká co si o tom mám myslet.
Podle Hansena je příčinou nezájem o politiku. Dobře, takže měla odmítnout zaměstnání a nadělat si problémy v kádrovém profilu. Taky prý tu práci dělala pro své osobní obohacení a nezajímalo jí co to znamená. No tak datlovala něco na stroji co jí bylo diktováno dělala si prostě svojí práci a složenky se neptají. Byl to normální malý německý člověk co chodil do práce, platil složenky a na víkend jezdil za rodinou na venkov. Byl pouze poslušným článkem co nechtěl mít problémy.

Po chvíli mi začalo docházet, že Hansen je nějaký ortodoxní socialistický demokrat. Jelikož pak jako zásadní příčinu extremismu určil kapitalismus. Podle jeho teorie kapitalismus produkuje extrémisty.
Já tedy fakt nevím jak ten jeho mozek funguje a ani to vědět nechci. Vlastně ani nevím jestli se mám bát víc extrémistů a nebo ortodoxních socialistckých demokratů.