Jak naložit s verši básnířky, jejíž sbírka se hned v úvodu hlásí k tvrzení Susan Sontagové, že interpretovat znamená ochuzovat a vysávat svět? Je to od autorky troufalý akt, kterým pohrdá jakýmkoliv dešifrováním svých básní, nebo se jedná o kvaziintelektuálský počin maskující její mladý věk? Po dočtení celé knihy se přikláním k první variantě.