Kniha má podtitul Setkání s šumavskými samotáři a vedle jména autora je ještě na obálce uveden Jan Šibík, který knihu doplnil spoustou výtečných fotografií. Většinou portrétů zpovídaných samotářů.
— Myslím, že nejsem sám, který po této knize pomrkával hned jak se objevila na internetech a instagramech. Sice jsem nejdříve musel zhltnout Magor a jeho doba ale nakonec jsem ani já neodolal a ponořil se do pomalého rytmu, kterým žijí lidé, kteří z různých příčin dobrovolně odešli na okraj civilizace nebo dokonce téměř mimo ni.
— Jde o různé povahy, různé příběhy a různé motivy. Dokonce i pár žen se mezi nimi najde. Autor se zpovídá tyto osobité samorosty často někde na pomezí mezi podivínem a mystikem s pokorou a až ambietní decentností. Dokáže mistrně ustoupit do pozadí aby víc vyniklo vyprávění tázaného. To ne každý dokáže. Či dokáže potlačit své ego.
— Zážitky některých lidé zpovídaných jsou pro racionálně uvažujícího člověka až neuvěřitelné a i vstřícně naladěný čtenář má občas podezření, že zpovídaný samotář sklouzl do půvabného pábení. Ale není to jedno? Možná život uprostřed přírody a samota opravdu stírají ostré hranice reality a umožňují nahlédnout jinam.
— Kniha je tak skvěle napsaná a zajímavá, že by šla zhltnout téměř za jeden dva delší večery ale já si ji po několika kapitolách začal dávkovat abych si četbu více užil. Opravdu nemusíte nosit batikovaná trika a trávit každý víkend v horách aby jste si tuto knihu neskutečně užil. Sám mám klusovské období hltače kabaly a zenových mouder dávno za sebou a přesto za tuto knihu dám všechny své čakry do věčného ohně. Ostatně, že už vyšlo čtvrté vydání o kvalitě knihy něco svědčí. Šalom alejkum!

Zuzvil
3,5* Pořád si nejsem úplně jistá jak moc se mi tato knížka líbila, dokonce jsem ji po doposlouchání v audioknižní podobě znovu přečetla v klasické tištěné podobě, a stále nevím, proto hodnotím tak jak hodnotím. Myšlenka a ústřední téma se mi líbí velmi moc, přiblížit čtenáři samotáře, kteří si tuto cestu zvolili a proč, ukázat i u ních rozmanitost, že jeden to své žití, svou volbu, vidí tak, jiný onak, i víra každého z nich je jiná, jinak "samotu" přijímají muži, jinak ženy. Tato sonda byla velmi zajímavá, také se mi líbila forma dialogu autora s daným respondentem a překrásné jsou také fotografie, ale pro mě tam asi nebylo úplně to, co jsem očekávala, a to je vždy chyba, když má člověk velká očekávání, což já bohužel měla. Rozhodně si ale velmi brzo přečtu i druhý díl o samotářích nejen z Čech, ale i Moravy, a třeba si ten svůj názor ujednotím ;-) Každopádně jako vhled do nekonzumního života je tato knížka skvělou volbou.