Klub vrahů

Hlavní hrdina této knihy je vášnivý knihomol, který přes den pracuje v call centru a večer pak ještě prodává v knihkupectví. Žije velmi jednotvárný a obyčejný život a před realitou utíká do knih. Když ho jednou během cesty z práce zaujme nějaká slečna v metru ale neodváží se ji oslovit. Když se jí pokusí vrátit ztracený předmět a onu dívku sleduje zaplete se do víru událostí, které mu jeho život i život několika lidí kolem něho obrátí zcela naruby.
— Autor šikovně míchá netradiční detektivku s poměrně tradičním thrillerem. Tempo se dost pravidelně střídá. Akčnější a adrenalinové pasáže se střídají s klidnějšími pasážemi a občas se i vrací do minulosti. Ale ty flashbacky jsou poměrně tajemné a nedopovězené, což zvyšuje napětí a dokresluje atmosféru.
— Knihomolové a knihomolky jistě ocení časté narážky na populární knihy a o knihách také často mluví i hlavní hrdina. Někdy je i poměrně vtipný. S tím jak se stránky blíží ke konci vyprávění, tak houstne nejen atmosféra knihy ale přiostřuje se samotný příběh. Čtenář občas pochybuje o hlavním hrdinovi ale i jeho ženském protějšku a také o samotném autorovi. Čím jsou tedy sovy?
— Od Renčína jsem četl nejen Vězněnou, která se Klubu vrahů v mnohém podobá ale i mnohem starší věci ze série Městské války a musím říci, že se Pavel viditelně zlepšuje a přesto si dokáže udržet něco jako vlastní rukopis. Na českou knihu a tento žánr je to rozhodně nadprůměr, který mohu doporučit.

Knihkupkyně z Benešova
Už na začátku se do děje okamžitě ponoříte. Příběh rovnou rozvíjí hustou a napínavou atmosféru, díky které se od knihy jen tak neodtrhnete. Postupně nás zavádí do světa plného šílenství, pomsty a zákeřných myšlenek. Autor si hraje s podvědomím a bludy, které ani nemusejí být pravdivé, takže si dejte pozor, čemu budete opravdu věřit, protože mlžná nevědomost se rozprostře tehdy, kdy to budete nejméně čekat.
Detektivní, až hororový případ okrývá povahy lidí, jejich záludnost a čeho všeho jsou a mohli by být schopni. Závěr knihy se mi moc líbil, pointa celého děje má opravdu smysl, je to jeden z těch závěrů, nad kterými budete ještě nějakou chvíli uvažovat.
A rozhodně doporučuju číst doslov opravdu až na konec, tak jako to vzkazuje sám autor, neboť jen tehdy Vás kniha dovede k ohromujícímu dojmu nad škálou rozmanitých barev v lidské mysli.