(...) Již dříve některé pokusy mladých žurnalistů (Komárek, Daneš) naznačily, že se z jeskyně subjektu začíná otvírat výhled na předmětný svět zkušenosti, avšak teprve Landsmann (a vedle něho i Frýdecký svým obrazem vězeňské džungle) vnesl do prózy závan drsné životní empirie, která prózu vrací k prožitkům tělesně smyslové zakotvenosti člověka ve světě, k prožitkům nefiltrovaným intelektuální reflexí a neztrácejícím se v přeludném snění.

(...) Nejdřív snad trochu s obtížemi, ale pak s čím dál větším úžasem se čte kniha dosud naprosto neznámého Ivana Landsmanna (ročník 1949) Pestré vrstvy, další z objevů nakladatelství Torst. Po několika desítkách stránek, v nichž čtenář sjede do podzemí ne psychologického, ale doslova geologického, totiž do ostravské šachty, je zřejmé, že víc než o běžnou prozaickou produkci tu jde o přírodní úkaz, který se šťastně sešel s literaturou.