(...) Ačkoli může kniha podle obrázku láhve vína a Jesenky na obalu na první pohled působit jako oddechové čtení, zanechává ve čtenáři mnoho pocitů. Úsměv, či dokonce smích často střídá někdy až bolestné uvědomění toho, jak těžké mohou být pro lidi s autismem i ty nejběžnější věci jako jízda dopravním prostředkem. O to větší rozčarování pak působí líčení negativních, nebo dokonce nepřátelských reakcí okolí, kterých se lidem s tímto hendikepem dostává i ve chvílích, kdy s vypětím všech sil podobné situace zvládají, aniž by někoho svým jednáním obtěžovali či poškozovali. Autor nám však jak záporné, tak kladné momenty své práce dávkuje velmi citlivě, a tak knihu nedočítáme sice s úsměvem na rtech, ale ani se smutkem.

Příběhy podávané očima asistenta autistických „dětí“ ukazují, jak těžké je pro lidi s tímto hendikepem soužití s námi, příslušníky většinové společnosti. Ačkoli jsou mnohé z popisovaných situací úsměvné, při čtení také často zamrazí.