Poslední aristokratka

Recenze k filmu:
Po poslechu audioknihy a zahlédnutí plakátu k filmu jsem byla značně skeptická, že by se něco takového mohlo podařit převést rovněž na filmové plátno. Přesto jsem film shlédla a musím před tvůrci smeknout, protože se jim to skutečně podařilo. Výborně dokázali vybalancovat zachování originálního stylu absurdního humoru autora a nezbytné změny v ději, aby příběh udržel kontinuitu i svůj svéráz. Nepochybně k tomu přispělo i výborně vybrané herecké obsazení, kdy zejména jedinečně uchopená role otce Kostky v podání Hynka Čermáka dodala této postavě další barvité vlastnosti. Moc dobře jsem se i u filmu pobavila, stojí za to ho vidět i po přečtení knihy. Je samozřejmě možné se na něj podívat i bez předchozí znalosti knihy. Tak to udělal můj tatínek, kterého to přivedlo k následné četbě této série (pokračoval druhým dílem, načež pochopil, že stojí za přečtení i první díl, přestože viděl film viděl, a to kvůli souvislostem uvedeným pouze v knize).

Poslouchala jsem jako audioknihu velmi příjemně načtenou Veronikou Khek Kubařovou. Anglicky suchý a lehký, místy břitce ironický styl humoru mi výborně sedl. Skvěle se mi poslouchalo, ale jsem si jistá, že i četba knižní podoby by mne bavila. Ideální na to, aby si člověk po obědě s kafíčkem v ruce nebo večer s hrnkem čaje sedl, dal si nohy nahoru a užíval si pohodu z téhle knížky nebo audioknihy. Není to ten typ třeskutého humoru, u kterého se čtenář neustále válí smíchy na zemi, ale takové to vtipné pohlazení, co vyvolává trvalejší účinky v podobě úsměvu, dobré nálady a občasného vyprsknutí z některé obzvlášť povedené hlášky. Rozhodně si nenechám ujít i další pokračování a nejspíš neodolám ani filmu.

Přečetla si knihkupkyně z knihkupectví Kosmas v Českých Budějovicích

Příběh Františka Antonína, hraběte Kostky z Kostky, potomka šlechtického rodu, jeho ženy Vivien – Američanky a jeho dcery Marie, kteří se z New Yorku přestěhují na „vrácený“ hrad Kostka do Čech, je v knize popsán vtipnou a zábavnou formou v podobě deníkového zápisu dcery Marie, v pořadí třetí v rodové historii. Popisuje jejich peripetie při stěhování z Ameriky a při zabydlování se na Kostce a sžívání se se svými zaměstnanci, kteří na Kostce žijí – kastelánem, co nesnáší turisty, zahradníkem – hypochondrem a kuchařkou, která si ráda přihne. Vtipně popisuje všechny trable i radosti a 100% pobaví. Doporučuji k přečtení!

Hlavním hrdinou knihy je František Antonín hrabě Kostka z Kostky, který je šlechtického rodu. Žije se svojí rodinou v zahraničí. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. A tak začíná knížka, ve které je řada komických situací. Některými pasážemi jsem se bavila i výbuchem smíchu, což by autora jistě potěšilo a splnilo jeho záměr napsat humoristickou knihu. Ač jsem se místy upřímně bavila, nezanechala ve mně kniha žádný hlubší význam. Ale očekávání pobavit do značné míry splnila. Celkově bych ji ohodnotila jako takové průměrné čtení vhodné na dovolenou, na chatu či k vodě. Účel pobavit splní, ale více bych od knihy neočekávala.

Obrovské zklamání. Knihu doprovází neskutečný hype a tvrzení, že je vtipná bych označil jako velice kontroverzní. Tedy autor se pokouší páchat humot (to není překlep ale terminus technikus – modří vědí) ale jde o takový ten druh humoru, který produkují Troška, TeleTele nebo Zdeněk Izer. Asi jsou okamžiky, kdy může člověku takto nízko postavená laťka vyhovovat ale omluvám se, tady chyběl už jen předtočený smích ve stylu Ala Bundy.
V knihomolských skupinách na Facebooku všichni básní, jak se u četby této knihy smály nahlas nebo válely po zemi (opět nejde o chybu ale o fakt, že to píší z 99% ženy) a já musím konstatovat, že jsem se asi na dvou místech v duchu usmál. A přitom nejsem nějaký bezcitný sériový vrah (jako ten druhý Bunda). U Oveho jsem se smál a v závěru dojímal jako nějaká baba, která žije sama s pejskem nebo kočkou.
To co v jiných knihách a jiným autorům funguje: absurdní situace, podivné postavičky a hrdina „bojující“ s celým světem – tady nějak nefunguje. Autor prostě moc tlačí na pilu, dělá to příliš okatě nebo to ještě nemá úplně zmáknuté a tak má náročnější čtenář stejný dojem jako když se kouká na nepovedený akční film. Každou minutu něco vybuchuje, stále po sobě lidé střílejí, sofistikovaně si rozbíjejí držky, navzájem se nahánějí pěšky či auty ale vy se nudíte stále více a více…
Tím nechci říci, že se vám to nemusí líbit ale jen varovat, že se jedná o dílko na které musí být ta správná nálada a zejména vůle zcela vypnout mozek.