Host 2020/3

Jedinou skutečností knihy je čtenář, píše slovenský spisovatel Pavel Vilikovský v novele Pes na cestě. Je to dobrý postřeh, jeden z mých oblíbených. Všechna města a domy, které spisovatelé popisují, mají sice stěny z papírmaše, ale někdo v nich přece jen dýchá. Nejsou to postavy, ty mají také jen papírové plíce, které nasávají papírový vzduch. Ale na druhém konci jazyka je někdo skutečný — čtenář napíná lano ze své strany útesu nad propastí. Pavel Vilikovský na začátku února zemřel, ale to lano se neprověsilo, pořád po něm lze ručkovat — můžete mi věřit, vyzkoušel jsem to. Lano je totiž pečlivě ukotvené ve Vilikovského knihách. Rozhovory s nežijícími autory neotiskujeme často, ale tentokrát jsme k tomu přistoupili: dým z Vilikovského dýmky se dávno rozptýlil, tělo se rozpadá na prach, ale hlas, hlas nemizí.