Tetička Julie a zneuznaný génius

První Vargasově knize, kterou jsem četl (Vypravěč), jsem nemohl nejdřív přijít k chuti, a trvalo, než jsem se do ní ponořil. Ne tak s toutou druhou, žlutou knihou v modrém obalu. Lehký, zábavný a čím dál komičtější příběh, tak, jak se čtenář dostává dál a úročí nové a odvolávky a vtipy a hříčky s již přečteným. Vlastně to není kontinuální příběh – příběh mladíka – pisálka – ctižádostivého novináře, který, kromě toho, že se zaplete se svojí vlastní tetičkou, potkává se v zaměstnání se „zneuznaným géniem“, jehož kreativních kvalit by chtěl dosáhnout - spisovatelem rozhlasových, romantických („tele“)novel. Kapitoly této knihy jdou na přeskáčku, respektive za každou regulérní kapitolou tohoto hlavního, nosného příběhu je vždy kapitola – črta jiná, parádně vystřihnutá a mimořádně saturovaná telenovela. A my se brzy dovtípíme, z čího že je pera. A hle, co to, nejen hlavní příběh se lehce čte a baví, ale i tyto vsuvky, psané hravě a s přesně váženou mírou nadsázky, člověka strhnou a jak nerad čtenář shledává, že vždy v tom nejlepším jsou utnuty a ty se čtenáři drbej na hlavě, jak že to asi mohlo být dál. To, co však celou tuto kolekci činí mimořádně zábavnou pro náročnejšího, inteligentnějšího čtenáře, je (kromě bohatého čtivého jazyka) jednak fakt, že vložené televizní epizody přesně a vtipně korespondují s hlavním příběhem a tím, jak reflektují osobnost a vnímání druhého (anebo prvního) hlavního hrdiny a ať už chybami, nepřesností či zapomínáním, vzájemně se mísí a srůstají (a také si místy protiřečí) a, věrny nasazené laťce nadsázky, svým vyvrcholením si s ničím nezadají s americkými katastrofickými filmy, to však as hlavním rozdílem, že čtenáře nebude zároveň unavovat, mdlý holyvodsky-romanticky-sladce-kýčovitý spektákl, ale naopak bude odměněn s chutí, vtipem a gracií, a zažije kulinářský zážitek vysoké úrovně. ale především to, že se obě dějové roviny knihy prolínají, jak se v nich objevuje čím dál více spojujících bodů, až se, v dosaženém klimaxu, originálně protnou… Nepřipomíná vám to, vy, kdo jste četli Vypravěče, něco? Ne nebojte, Vargas Losa se neopakuje a je opět originální… Tedy závěr: velmi doporučeno! Rizika: propadnete telenovelám :-) Poznámka na závěr: čte se ještě lehčeji, než Cortázarova Rauyela, ale já musím přemýšlet, co že vlastně mají tyto excelentní knihy společného… :-)