Zemřel nobelista Mario Vargas Llosa

Rozhovor proběhl v jeho domě s výhledem na moře v Barranco (Lima),

Mario, s tímto krásným výhledem, který tady máš, bych mohl psát báseň každý den.

Ano, samozřejmě, mně stačí, že tady mohu každý den o kousek pokročit v románu, na kterém pracuji.

Pak byste řekl zcela jistě, že prostředí – okolí, samotná příroda – podporuje proces psaní a tvorby?

Bezpochyby. Přesto také věřím, že když jste posedlí příběhem, píšete stejným způsobem bez ohledu na okolí. Příjemné prostředí, jako je například toto – krásná krajina neustále se měnící, protože moře ráno není stejné jako moře za soumraku, není stejné jako moře, když je slunečno nebo zataženo – mě nejen těší, ale i povzbuzuje.

Žijete v různých zemích. Jak můžete pokračovat v práci, když se neustále přesouváte?

Opravdu, moje bydliště se mění; Žiji v Limě, Madridu, Londýně a Paříži. Co je stabilní – co dává velkou stabilitu mému životu – je moje práce. Odjíždím z Limy a přijíždím do Paříže a druhý den pokračuji v práci tam, kde jsem ji zanechal v Limě, a je to stejné, když jedu z Limy do Madridu do Paříže nebo do Londýna. V každém městě přijdu ke stolu, kde mám naprosto vše, co potřebuji k práci: diskety, kartotéky, nepostradatelné knihy, které si musím vzít s sebou, kamkoli jdu. Moje rutina je vždy stejná: začínám pracovat ráno a pokračuji odpoledne, a to se po velmi dlouhou dobu nezměnilo. Pravda je, že to byl jiný příběh, když jsem kromě psaní musel pracovat, abych se uživil, ale od té doby, co jsem mohl věnovat veškerý čas psaní, je moje rutina stejná. Ráno je moje práce kreativnější; odpoledne opravuji, přečtu a dělám si poznámky pro práci následujícího dne. Odpoledne vždy dělám výzkum, který doplňuje kreativní práci. Tuto rutinu přísně respektuji. Přes týden pracuji na knize, kterou píšu, a o víkendech se věnuji psaní článků; Několikrát do měsíce píšu články do novin.

Jaký je výchozí bod pro vaše psaní?

Obecně řečeno, výchozím bodem je paměť; Věřím, že všechny příběhy, které jsem napsal, se zrodily z nějaké prožité zkušenosti, která mi zůstala v paměti a která se stala obrazem, úrodnou půdou pro moji fikci. Je také pravda, že jsem se od svého prvního příběhu vždy řídil osnovou: dělám si mnoho poznámek, dělám kartotéky a dělám si náčrty, než to začnu skládat dohromady. Abych mohl začít psát, potřebuji pro příběh strukturu, i když možná velmi obecnou. A pak můžu začít. Nejprve napíšu kostru příběhu, což je pro mě nejtěžší část práce. Jakmile to mám, práce je mnohem příjemnější; Mohu psát jistěji, jistěji, protože vím, že tam ten příběh je. 

 A když dokončíte román a vyjde, přečtete si ho znovu? Hledáte chyby. . .

Ne. Naposledy to čtu v korekturách a poté se to snažím znovu nečíst. Někdy, když pracuji s překladatelem, jsem povinen číst znovu, abych opravil chyby, ale obecně se nerad vracím k tomu, co jsem již napsal a zveřejnil.

Ale možná jste si přečetl úryvek a napadlo vás, že byste rád změnili třeba část románu.

To se mi samozřejmě stávalo často a je to jeden z důvodů, proč nerad čtu své knihy, jakmile jsou publikovány. Pokaždé, když znovu čtu své vlastní dílo, vím, že jsem mohl na příběhu zapracovat trochu víc.

Jaké jsou vaše oblíbené knihy?

Budou to  Paní Bovaryová  a další Flaubertovy knihy, Faulknerovo  Světlo v srpnu  a možná  Útočiště , Melvillova  Bílá velryba , Tolstého  Vojna a mír , Balzacovy scény ze života kurtizány , Joyceův  Odysseus, Cervantesovův  Quijote ...No, mohl bych vybrat stovky titulů.

Čtete poezii?

Ano. Mám tendenci znovu číst mnoho autorů, kteří na mě udělali dojem, počínaje Rubénem Daríem, který v dnešní době není tak často čtený a o kterém si stále myslím, že zůstává klasikem, magickým mistrem španělsky psané poezie. Také jsem si znovu přečetl Nerudu, kterého jsem v mládí miloval, a Baudelaira, básníka, kterého obdivuji snad ze všech básníků nejvíce. Eliota mám velmi rád, nejen jako básníka, ale i jako esejistu.

Takže vás poezie ovlivňuje i jako prozaika?

Ano, Baudelaire zcela určitě, ale také všichni autoři, které jsem četl a kteří mě dojali a přiměli mě k hlubokému zamyšlení, kteří výrazně ovlivnili to, kým jsem, moji vnímavost. Ale jak by se dalo jít ve stopách autora, jako je Joseph Conrad? Vlastně právě teď znovu čtu Conrada.

..............

ukázka z rozhovoru, zdroj: literalmagazine.com