Pásmo Alfa

Pásmo Alfa jsem přečetla jedním dechem, což je vždycky dobré znamení. Dlouho jsem si myslela, že jde o soudobý příběh, ale pak mi to začalo připadat jako spíš něco z blízké budoucnosti (kolem roku 2050). Bavilo mě to, i když ten celý příběh měl v sobě něco studeného. Kontrast moderní přetechnizované společnosti, biologické naprogramovanosti a zároveň i rozměr lidskosti a touhy po lásce. Je tu pět postav: KREATIVEC (chlápek na sklonku života, který rekapituluje a uvědomuje si vlastní prázdnostu, nikdy neměl žádnou partnerku a žádná mu nebyla dost dobrá), DÁRCE (podobný element v mladším vydání, který ale ženským ohromně imponuje a umí to s nimi), PANIC (který se snaží rozbořit bariéru svého prokletí, ale za nic na světě se mu to nedaří), ŠÉFKA FONDU (holka kolem 35+, co má fajn práci, určitý standard, ale cítí, že její život je prázdný a ujíždí jí vlak) a SPOLUŽAČKA (která vystudovala lukrativní obor a teď je doma na mateřské a dennodenní plácání se odnikud nikam ji ubíjí). Celkově je to hodně zvláštní knížka, která v sobě skrývá spoustu hlubokých motivů (ačkoli se autor umně vyhnul jakémukoli posuzovaní). No prostě pět hvězd!