(...) . Podobně jako jiná díla Müllerové je také Liška lovec osobitá, lyricky napsaná próza. První třetina působí jako koláž, zdánlivě bezdějová. Střídá epizody z totalitního života v továrně, škole nebo na jatkách.
Doba a dějiště jsou realistické, styl nikoliv. Postavy hovoří stejně, jako autorka píše. Místo přímé řeči nechává dialogy vyplynout z vyprávění. Vyznění vět komplikují nápadité novotvary, opakují se obrazy i věty. Trvá, než si čtenář zvykne, než se zpomalí, naladí.
Z precizního textu básnických kvalit, avšak prozaické délky 200 stran postupně krystalizuje příběh, zasazený do posledních měsíců režimu rumunského komunistického vůdce Nicolae Ceaușescua. Společnost je v rozkladu, v krámech nedostatek zboží. Lidé trpí hladem, na ulicích vypadává proud, režim rozežírá korupce a nad vším bdí mocná tajná policie. Nikdo nemůže věřit nikomu, ani čtyři postavy, kolem nichž se dění zkoncentruje - neboť jedna pracuje jako vyšetřovatel tajné policie.