(...) McCarthyho hrdinové mluví podobně jako mluvívají hrdinové detektivek drsné školy. Jsou to úsečné věty, někdy plné až banálních konstatování, ale je z nich cítit tíha, kterou na sebe vzali, nebo kterou jim osud naložil. A také cosi jako základní životní moudrost, nebo spíše víra, k níž se tyto postavy upínají. Závěr patří šerifovi, který se vrací ke své ženě a nachází krátké útočiště před rudnoucím světem v teple domácího krbu. Rodinné hodnoty je to poslední, na čem ještě můžeme stavět, říká v tomto gestu McCarthy. Mistrovsky píšící moralista, ze kterého mrazí v zádech.

Cormac McCarthy je podle mnohých jedním z nejlepších amerických prozaiků současnosti. Jeho knihy jsou přitom docela staromódní, spoléhají se totiž na příběh, nikoli na literární experiment.

(...) Drsný a napínavý, leč smutný thriller, který se odehrává v USA kousek od mexických hranic i za nimi někdy koncem sedmdesátých let 20. století. Nikdo to tu nepřežije, jen ten nejchladnější vrah. (...) Ale čtení je to strhující.

(...) Magnetičnost, která z tak povědomé látky vytváří neotřelou záležitost a z jejího tvůrce jednoho z nejpůsobivějších reformátorů anglickojazyčné beletrie, souvisí s tím, jak je zaznamenána. (...) McCarthy vystřílel ze svých děl uvozovky a setřel hranice mezi autorskou řečí a promluvami postav do proudu, ve kterém se provinční a hispánské výrazivo slévá s vnitřními monology a určuje textu rytmus, jímž se pak kniha vpaluje do čtenáře svou nepřímostí. To spisovateli umožňuje nejen znejasňovat emoce mluvčích, ale i fascinovat nezúčastněným chladem, s jakým zapisuje dialogy nebo zničehonic utne trestnou výpravu za tím, kdo oloupil zloděje. Jako bychom vážně čelili vraždě v motelu, a ne jejímu mediálnímu zinscenování.

(...) Z románu Tahle země není pro starý je patrná nostalgie po časech, kdy se problémy řešily uvnitř vesnice, kdy lidé znali jeden druhého a uznávali autority - a kdy zabíjet nebylo tak snadné. Jak je patrné z čerstvě oceněného románu Cesta, Cormac McCarthy už příliš nevěří, že by se podobné časy mohly vrátit. Proti zhoršení stavu dělá jen to, co mu přísluší: píše varovné, trochu moralizující, ale přesto výjimečné romány.

(...) Přes krátké, úsečné dialogy dospěje příběh až do strhujícího finále, v němž čtenář do poslední chvíle doufá, že zvítězí ta správná strana a s ní i spravedlnost.
McCarthyho styl je tu redukován až na samou podstatu vyprávění, najdeme tu jen minimum popisů krajiny. Díky tomu je Tahle země není pro starý až filmově akční; koneckonců, příběh adaptovali pro filmové plátno bratři Coenové.
Celkový dojem 90%

(...) Možná by to byl i úplně banální příběh, kdyby jedním z těch, kteří Mosse pronásledují, nebyl psychopatický zabiják Anton Chigurgh (...) A možná by to byl i úplně banální thriller, kdyby McCarthy jednotlivé nitky sváděl k sobě a stupňoval napětí. Nic takového se však neděje: stejně jako měly jeho předchozí romány daleko ke klasickým westernům, i tato kniha má daleko k thrilleru.
McCarthy totiž žádné žánrové příběhy nepíše. O to jsou jeho romány úžasnější.

(...) V románu Tahle země není pro starý se prolínají dějové kapitoly s dumavými monology šerifa Eda Bella. Stejně tak si v této próze podává ruku western s thrillerem. (...) Někomu bude vyhovovat svižný děj a hojné užívání různých střelných zbraní - a tedy i krvavé stopy, jinému zase utkví popis motelového pokoje, kde Moss za mřížkou ventilace ukrývá tašku s penězi, které jednoho dne nalezl, a tak se jeho osud začal naplňovat.
HODNOCENÍ LN ****

(...) Tuhle knihu lze bez váhání doporučit. Anebo vlastně jinak, ono lze doporučit úplně každou knihu Cormaca McCarthyho, protože ta nejpřísnější měřítka snesou všechny. (...) Stejně jako autorovy westerny nejsou klasické westerny, tak tohle není klasický thriller - spíš trochu parodie na thriller. Nicméně hodně drsná.