Dcera se vrací domů s pocitem vykořeněnosti. Ohmatává nostalgicky vybledlé vzpomínky a sleduje, jak vše pomíjí a stárne. Jediné, z čeho bere sílu, je ironie. Jen díky ní si připadá živá, přestože jde o pouhou masku před dávnou bolestí. A ona to moc dobře ví. Natálie Nera vydala svou první básnickou sbírku.