Špidla aneb Zdroje jsou...

(…) Luboš Beniak připojil k rozhovoru bezmála čtyři desítky poznámek pod čarou, které faktograficky doplňují a kontextualizují to, o čem je právě řeč. Na konci vázaného, na kvalitním papíře vytištěného svazku je slovníček některých osobností zmíněných v knize. Původně mě jímalo podezření, zda Špidla aneb Zdroje jsou… není další z těch publikací, které zde vznikají jako svého druhu předvolební marketing, neboť Vladimír Špidla letos kandidoval (neúspěšně) do Senátu v Praze 11. Ale po přečtení musím říct, že jestli to tak bylo míněno, tak to byla chybná rozvaha. Tahle kniha by těžko mohla posloužit jako předvolební podpora, na to je moc „těžká“ a málo „fancy“. Jedná se o seriózní nahlédnutí na politické řemeslo.

(…) Knížka přináší zajímavé informace, z pro mě vzdáleného světa, čímž může každého, kdo se trochu zajímá, obohatit. Je doplněna černobílými fotografiemi. Jedná se o typický rozhovor rozdělený do několika tematicky nazvaných kapitol. Je to v podstatě biografie a vzpomínky Vladimíra Špidly formou rozhovoru, začíná obdobím v roce 1989 po revoluci, kdy Špidla jako Mladý muž, jak je nazvána první kapitola, usiluje o obnovení sociální demokracie, končí pak tématem války na Ukrajině v závěrečné kapitole. Knížka dokumentuje kus historie naší země z pohledu člověka, který se celý život pohyboval v politice. (…) Hodnocení: 80%

(…) Co je tedy na ní pozoruhodné? To, co je pozoruhodné na Vladimíru Špidlovi obecně. Zaujme ty, kteří rádi přemýšlejí. V tomto případě se úvaha týká role člověka v politice. Chápu, že se leckomu může zdát takto vylíčené téma odtažité. No bože, člověk v politice. Bude kvůli tomu benzín levnější? Ne že by to nebyla častá otázka, ale o cenách benzínu vyprávějí přece jen jiné knihy. Po přečtení knižního rozhovoru se Špidlou se rýsuje portrét muže, který se rozhodl, že půjde v politice svou cestou, protože chce naplnit cíle, které si vytyčil. Je pozoruhodné, že Špidla nenechává čtenáře na pochybách, že nemá valné mínění o kvalitách české společnosti, natož českých politiků, ale zároveň bez zábran mluví o svých často suše pragmatických postupech a svých chybách.