Dům na Riviéře: Pařížská špionka. Tajný kód. Odvážný plán.

Za mě asi nejsmutnější příběh od Natashy Lesterové. Opět se setkáváme s tím, na co jsme u ní zvyklí, tedy více časových rovin - v tomto konkrétním případě dvě - a silná ženská hrdinka. Nebo spíš taky dvě.
Co je jiné, je, že tu výtvarné umění vystřídalo módu. Vlastně nejen výtvarné umění, ale umělecké předměty obecně, jelikož autorka tentokrát zpracovává tematiku odcizení uměleckých děl nacisty.
V minulé lince pobýváme v okupované Paříži, kde nacisté shromažďují všechno umění, které nakradli, vše zapisují a rozdělují. Ty nejlepší kousky putují k Hitlerovi a ty druhé nejlepší ke Göringovi.
V současné linii sledujeme příběh mladé ženy Remy vyrovnávající se s bolestnou ztrátou. Při svém pobytu v honosném domě na Riviéře objeví obraz, který ji spojí s dávnou minulostí plnou bolesti, nebezpečí a ztrát.
Autorka opět obě linky pěkně protnula, jakkoliv číst příběh o mladičké a výtvarně nadané Éliane, je nemírně tíživé. A konec? Ani se neptejte. Na jejích románech je nejhorší právě uvědomění, že ač čteme beletrii, tak válečné hrůzy, které popisuje, nejsou vymyšlené, že to byla skutečnost, skutečnost, která se odehrála. A to je děsivé i varované.
Ještě poznámka na závěr - jak má Lesterová ve zvyku, dala si práci i s doslovem, který radím rozhodně nevynechávat. Můžete v něm nalézt mnoho sekundární literatury, i té, která vyšla v českém jazyce. A rozšířit si poznatky.