(...) Mavis Gallant neznejišťuje (jako Clemens J. Setz), nezanechává ve čtenáři zabodnutý osten pochyb (jako Franz Kafka), nevyvolává úvahy o jazyce (jako David Foster Wallace) či bolestně sladkou atmosféru (jako Italo Calvino), její povídky „pouze“ jaksi rozkolísávají obraz světa, který máme v každodenním životě pevně ukotven. Rozhoupávají nám půdu pod nohama, ale ne natolik, aby se po dočtení nevrátila zpět do rovnovážné polohy. I to nicméně stačí, abychom na texty Mavis Gallant nezapomněli. Tento „utajený poklad anglicky psané literatury“ (jak stojí na záložce) neoslňuje; je třeba ho pořádně vycídit, abychom rozpoznali jeho kvality, které autorka nestaví na odiv.

Postavy, o nichž by ostatní raději nevěděli, a spisovatelka, o níž mnozí skutečně nevědí. To může očekávat čtenář, který vezme do ruky výbor z povídek a novel Kanaďanky Mavis Gallantové.